Příroda

 Amazonský prales

Amazonský prales je rozsáhlý (5 500 000 km² velký) tropický deštný les v Jižní Americe. Leží ve státech Brazílie (více než 60%), Kolumbie, Peru, Venezuela, Ekvádor, Bolívie, Guyana, Surinam, a Francouzská Guyana. Podobný pojem je rovněž Amazonie. Celý Amazonský prales představuje více než polovinu zbývajících tropických deštných lesů na světě. Velmi často se o nich mluví v souvislosti s ubýváním zalesněného území v této oblasti.

Historie

Když se v roce 1541 plavil po Amazonce španělský conquistador Francisco de Orellana, jistě netušil, že stojí na samém počátku kolonizace této obrovské oblasti. Ve skutečnosti navštívil již portugalské území, protože roku 1494 podepsalo Portugalsko a Španělsko tordesillaskou smlouvu, která rozdělovala svět na sféry zájmu těchto států podél 14. poledníku. Většina Amazonie tak připadla Portugalsku, které vyslalo jezuity do vnitrozemí, aby obrátili příslušníky domorodých kmenů na křesťanskou víru. V okolí jezuitských misií se získávala zemědělská půda kácením a následným vypalováním původního porostu. Takto vydobytá půda ale nebyla schopná delší dobu vyživovat pěstované plodiny, a tak se vypalovala další a další území.

Ještě v roce 1960 byl prales většinou netknutý a původní. V následujících letech kvůli potřebě nových pastvin pro stále rostoucí stáda dobytka, jehož chov se stává výnosným obchodem, dochází k rozsáhlé těžbě dřeva a extenzivním zásahům do krajiny. Zužitkování zalesněného území k přeměně na zemědělskou půdu je podle brazilské legislativy „efektivní využití“, takže hned po zdražení sojových bobů na počátku 70. let došlo k rozšíření osevních ploch sójy do oblastí původního pralesa. Takto použitá půda má navíc 5-10x vyšší cenu než obyčejný les. Sója je totiž jedním z nejdůležitějších vývozních artiklů Brazílie a významně se podílí na stabilitě brazilské měny. Nezbytnost dopravit sóju do průmyslových oblastí blíže k pobřeží vynutila výstavbu jediných dvou asfaltových silnic v Amazonii mezi Belémem a Brasilií a z Porto Velho do Cuiabá. Tyto silnice bývají označovány jako „srdce oblouku odlesňování“, protože odtud postupuje kolonizace dnešní doby a systém hospodaření se mění podle vzdálenosti od silnice.

Mezi lety 1970 a 2000 bylo vykáceno celkem 16,4% celkové plochy pralesa, což činí každoroční ztrátu 20 200 km² (necelá 1/3 území ČR). Od roku 2002 se plocha chráněného území ztrojnásobila, celkově se ochraňuje asi 1 mil. km², zatímco těžba dřeva a odlesňování poklesly o 60%.

V roce 2005 byly mnohé části amazonského pralesa zasaženy obrovskými suchy, nejhoršími za posledních 100 let. Podle některých odborníků je prales schopen přežít maximálně tříleté sucho, delší by mohle mít nezvratné důsledky. Prales by se mohl dostat až do bodu, odkud již není návratu a hrozí přeměna v savanu nebo dokonce poušť. To by katastrofálně zasáhlo celou planetu.

Odlesňování v Amazonii

Odlesňování způsobuje především rostoucí životní úroveň a prudký nárůst populace v Brazílii a související hlad po zemědělské půdě.

Odlesňování zapříčiňuje také změnu klimatu jelikož stromy provádí fotosyntézu a zajišťují stálý přísun kyslíku, přičemž z atmosféry odebírají oxid uhličitý, který je nejrozšířenějším skleníkovým plynem. Skleníkové plyny mají na svědomí tzv. skleníkový efekt a s ním spojené globální oteplování.

Lesní porost taktéž zabraňuje erozi a sesuvům půdy, stejně jako tvoří přirozenou zásobárnu vody. Nově vykácená území tak ohrožuje silná eroze a plodiny vysázené na ztrácející se zemědělské půdě trpí nízkou hladinou spodní vody. Místo aby prales zadržoval srážky, nepřiměřeně velké množství spadne na povrch, kde zaplaví velká území. Voda pak rychle odteče a do dalšího deště panuje v oblasti sucho. Všechny tyto problémy způsobují snížení biodiverzity a naopak zvyšují zranitelnost celého ekosystému.